Extrémisté, proruští radikálové, rasisté a nejrůznější xenofobové s krajně pravicovými sny o „zdegenerovaném Západě zničeném liberály a migranty“ mají další dojemný příběh. Sdílené snímky pocházejí z videa zachycujícího ženu, která se snaží zastavit rabování pařížského supermarketu Franprix. Jako autor videa je v převzatých příspěvcích uváděn nezávislý reportér a fotograf Frédéric Munsch. Jeho autorství záběrů však zatím nelze považovat za spolehlivě ověřené. K masivnímu šíření virálního videa na sociálních sítích přispěl také krajně pravicově a protiimigračně zaměřený účet Inevitable West na síti X. Záběry se následně staly vítaným materiálem pro nejrůznější fantazie a ideologické konstrukce některých představitelů krajně pravicové, proruské a xenofobní scény. Stačí jedno neštěstí a šiřitelé nenávisti a kulturních válek na internetech k záběrům okamžitě přilepí své vlhké představy, které následně vydávají za příběh „procitlé naivní liberálky“, údajně majitelky vyrabovaného obchodu. Jenže pro takový výklad nepředkládají žádné důkazy. Totožnost ženy ani její politické postoje se zatím nepodařilo spolehlivě ověřit. Dohledané zprávy nepotvrzují, že obchod vlastní; jeden z popisů ji dokonce označuje za kolemjdoucí. Samotné záběry navíc nijak nedokládají, že pachatelé rabování byli migranti. Hrnčíř z SPD přesto vypráví o levicové majitelce, které obchod zničili migranti, jež údajně vždy podporovala. Tesárek zase přidává představu bílého muže s kulometem jako jediného možného ochránce naivní liberálky před násilím. Podle mě jde o rasově vyhrocenou a sexistickou fantazii, kterou do záběrů vkládá on sám. Hrnčíř, Tesárek i další podle mě předvádějí odporné politické hyenství. Ženě, která se snaží zabránit rabování, připisují nedoložené politické názory a její rozrušení využívají jako kulisu pro vlastní nenávistné příběhy. Místo uznání její odvahy přichází výsměch a podsouvání představy, že si podobné neštěstí vlastně zasloužila. Ze zoufalé ženy si udělali maskota politických memů a kulturních válek. Její skutečný příběh ustupuje tomu, co potřebují namluvit svému publiku. Skutečnost, že o jejích názorech, politických preferencích nebo vztahu k migraci prakticky nic nevědí, jim očividně nepřekáží. Podstatné je, že se jim hodí do předem připraveného ideologického scénáře. Rabování je odsouzeníhodné. Zneužívat ho však k ponižování ženy, která se mu postavila, k šíření kolektivní viny a k vytváření nenávistných politických příběhů je také odporné.