Gheorghi Evstafyev

9. listopadu 1989. Günter Schabowski byl teprve tři dny tajemníkem SED pro informace. Nebyl u klíčové části jednání východoněmeckého politbyra a tak pouze dostal od Egona Krenze (nástupce Ericha Honeckera v čele strany) těsně před tiskovou konferencí podklady, jejichž detaily neznal. Obsahovaly nová pravidla pro cesty občanů NDR na západ, která byla především reakcí na jejich masové útěky přes Československo na Západ. Režim chtěl situaci uklidnit a cestování kontrolovaně uvolnit. Pravidla přitom stále počítala s procedurou předchozího úředního povolování cest. Když se jeden novinář zeptal, odkdy mají nová pravidla umožnit cesty do zahraničí, zmatený Schabowski zaváhal, zalistoval v papírech a odpověděl: „Podle mého soudu... okamžitě, bez odkladu.“ Ta zpráva se okamžitě rozletěla jako blesk a tisíce Berlíňanů se během večera vydaly k hraničním přechodům do Západního Berlína a požadovaly otevření hranic. Na přechodu Bornholmer Straße zavládl chaos. Velitel Harald Jäger telefonoval svým nadřízeným a žádal o jasné pokyny. Zpočátku dostával jen instrukce, že platí dosavadní pravidla. S přibývajícími tisíci a tisíci lidí ale přicházela stále větší bezradnost, zatímco nikdo z nadřízených nechtěl převzít odpovědnost za řešení situace. Pohraničníci začali po jednotlivých skupinách a kontrole dokladů pouštět lidi ven, jenže dav rostl a hrozilo, že lidé hraniční přechod jednoduše prorazí. Kolem půl dvanácté Jäger rozhodl na vlastní odpovědnost, že hranici už není možné udržet, přechod otevřel a tisíce lidí začaly proudit do Západního Berlína. Berlínská zeď padla - ne na základě promyšleného rozhodnutí vedení NDR, ale v důsledku byrokratického omylu, zmatku a bezradnosti režimu, který se pod tlakem několik týdnů trvajících masových demonstrací právě zhroutil. Günter Schabowski samozřejmě nezpůsobil sám pád zdi, ale svým omylem stiskl kohoutek. Po sjednocení Německa měl zajímavý osud. V srpnu 1997 dostal tři roky vězení za spoluodpovědnost za smrt lidí, kteří se pokoušeli uprchnout z NDR přes hranice. Odseděl si tři čtvrtě roku a potom byl omilostněn. Stal se jedním z mála někdejších vysokých funkcionářů SED, kteří veřejně přiznali morální odpovědnost za zločiny režimu a distancoval se od něho. V roce 2009 vydal spolu s novinářem Frankem Sierenem knihu Wir haben fast alles falsch gemacht. Die letzten Tage der DDR (Udělali jsme téměř všechno špatně. Poslední dny NDR).