Od roku 1997 jsem se živil jako vývojář a později šéf vývojářů a markeťáků webů, dělal jsem jich hodně přes 500. Vždycky pak byl trochu opruz s laděním, nejdřív kompatibilita prohlížečů, později kvalitativní hlediska ovlivňující lidský zážitek s webem, ale i třeba jak ochotně jej bude např. Google ukazovat. To se dalo testovat stránku po stránce v prohlížeči v nástroji Lighthouse (všechny prohlížeče s Chromium jádrem pod vývojářskými nástroji) a pak ladit a zas ověřovat. Teď jsem jen dal Claude, ať všechny stránky ověří a optimalizuje a o pár desítek minut později vše opravil a vrátil tabulku s bodovým zlepšením (100 je maximum, to nízké číslo u SEO si nevšímejte, to je kvůli blokování přístupu robotů u dev verze). Reálně práce která by trvala ještě loni klidně dny mi zabrala asi 15 vteřin napsání jedné věty a stála třeba stovku v AI kreditech. A podobné činnosti objevuji v mnoha oblastech u prakticky každé pozice každé firmy kde jim pomáhám s AI implementací do procesů. Snad jen vyloženě manuální práce si musí ještě pár let počkat na roboty. Otázkou je, jestli se z toho nestane jen nový standard. Jestli prostě nebudou muset lidi dělat více práce ale za stejné peníze. Pár let bude trvat, než ty firmy, co se AI naučí dřív, nevezmou veškerou práci a klientelu těm co to nepochopí. Je zajímavé být u toho.

IMO jedno z nejlepších low hanging fruits pro nasazení AI/agentů ve firmách je udělání pořádku v jejich databázi klientů, potenciálních zákazníků... Doplnění informací z veřejných zdrojů, data enrichment a hlavně třeba i přesun do kvalitního CRM z jejich tabulek atd. Problém je, že v tom je často takový bordel, že vlastně sami neví co tam jak mají a proč a lidi co s tím dělají vám často nejsou schopni říct co a jak používají. Takže teď jsem se třeba po týdnu dozvěděl od jedné obchodnice, že potřebuje vědět které z těch kontaktů v CRM co se importovaly z těch 26 různých tabulek, byly nahoře, protože to jsou ty se kterými mluvila naposledy, a které měly červené nějaké políčko, protože to jsou ti co něco odmítli. Přitom samozřejmě ani barva políčka ani pořadí nebyly v zadání. Kdybych to musel celé teď předělávat ručně, tak asi "nemám radost", resp. radost by neměl klient, protože by mu pracnost vylétla o mnoho hodin (nejde o to to jen dopárovat, protože v tom byl takový bordel, že se za ten týden u spousty klientů zjistily chybné názvy, ičo, adresy, stavy..., někdy několik záznamů byla jedna firma, jindy jeden záznam několik firem, takže najít který z těch záznamů v CRM patří k jakému řádku v jaké tabulce je dost netriviální úloha).

Jsem u rodičů kousek od Říčan. Mají o 3 metry méně vody než loni stejnou dobou. K čerpadlu zbývají dva metry. Teď se aspoň poprvé letos naplnila jímka, která předtím několikrát ročně přetékala vždy po dešti. I v minulosti byla podobná sucha (ale ne taková horka) a je dobré si připomenout důsledky. Spörerovo minimum (cca 1400–1480) Vrchol (1473–1474): Extrémní fáze, která trvala nepřetržitě 14 měsíců a zasáhla téměř celou Evropu od Irska po Rusko a od Skandinávie po Itálii. Kompletně vyschly řeky jako Rýn, Dunaj i Labe. Co následovalo: Katastrofální neúroda a hladomory: Chronický nedostatek vláhy zdecimoval zemědělství. Ceny obilí vyletěly do astronomických výšin, což vedlo k rozsáhlému strádání obyvatel. Sociální nepokoje a migrace: Hlad a drahota podnítily vlnu lokálních revolt a přesuny venkovského obyvatelstva do měst, která však nebyla na takový nápor připravena. Epidemie: Podvýživa oslabila imunitu populace, což usnadnilo šíření nakažlivých nemocí (morových ran a skvrnitého tyfu). Sucho tisíciletí (1540) I když šlo o kratší epizodu než u předchozího megasuchu, intenzitou šlo o nejbrutálnější jedenáctiměsíční sucho v evropské historii. Od února do prosince roku 1540 v Evropě téměř nepršelo a teploty byly odhadem o 5–7 °C nad průměrem tehdejší doby. Co následovalo: Megapožáry: Evropa doslova lehla popelem. Kvůli vyprahlé krajině docházelo k obrovským lesním požárům a vyhořely desítky měst (včetně např. českých Louon či polského Vratislavi). Zkáza dobytka a nedostatek vody: Lidé pili znečištěnou vodu z vysychajících louží, protože studny i velké toky (Seina, Rýn) zcela vyschly. Miliony kusů hospodářských zvířat uhynuly žízní a na infekce. Paradoxní vinařský boom: Jediným pozitivním (byť krátkodobým) následkem bylo extrémně sladké víno. Hrozny měly kvůli slunci obrovskou cukernatost, ročník 1540 byl oslavován jako legendární a víno bylo levnější než pitná voda. Daltonovo minimum (cca 1770–1840) Další rozsáhlé, více než půl století trvající období, kdy se v Evropě pravidelně opakovala extrémně suchá léta (především v první polovině 19. století). Predcházející zlom (1740–1741): Již těsně před tímto obdobím postihlo západní Evropu sucho kombinované s arktickou zimou. Co následovalo: Irský hladomor (1740–1741): V důsledku tohoto sucha a mrazů zemřelo v Irsku 20 až 38 % tehdejší populace (procentuálně více než při slavnějším bramborovém hladomoru o století později). Zemědělská transformace: Chronické sucho na počátku 19. století donutilo evropské státy zásadně změnit strukturu zemědělství. Masivně se začaly pěstovat brambory a cukrová řepa, které byly odolnější a poskytovaly stabilnější obživu než tradiční obiloviny. Sucho může mít i výrazné politické dopady. Katastrofální sucho v roce 1947 se stalo klíčovým politickým katalyzátorem, který KSČ mistrně využila k definitivnímu uchvácení moci v únoru 1948. Neúroda nevídaných rozměrů totiž vytvořila dokonalou socioekonomickou krizi, kterou komunisté proměnili ve svou hlavní propagandistickou zbraň. 1. Odmítnutí Marshallova plánu a past Sovětského svazu V létě 1947, kdy sucho vrcholilo a hrozil hladomor, se Československu nabízela záchrana v podobě amerického Marshallova plánu. Stalin však československé delegaci v Moskvě účast striktně zakázal. Bratrská pomoc z SSSR: Aby Stalin kompenzoval ztrátu a posílil vliv, slíbil ČSR masivní dodávky obilí a krmiv (nakonec šlo o 600 000 tun). Propagandistický triumf: Komunistický tisk spustil masivní kampaň s heslem „SSR zachraňuje Československo před hladem“. Sovětský svaz byl vykreslen jako jediný skutečný spojenec, zatímco západní demokracie jako ti, kteří chtějí zemi nechat vyhladovět. Skutečnost, že SSSR sám trpěl nedostatkem a obilí bylo vykoupeno tvrdými politickými ústupky, byla zamlčena. 2. „Milionářská dávka“ jako likvidace politických oponentů Katastrofální sucho způsobilo v rozpočtu obrovský výpadek, protože stát musel dotovat nákup drahých potravin a kompenzovat škody zemědělcům. Komunisté vedení Klementem Gottwaldem přišli s populistickým řešením: mimořádným zdaněním bohatých obyvatel, tzv. „milionářskou dávkou“. Politická past: Demokratické strany v tehdejší vládní Národní frontě (národní socialisté, lidovci) zpočátku tento návrh odmítaly jako protiústavní a ekonomicky nesmyslný. Nálepka nepřátel lidu: KSČ okamžitě označila demokratické ministry za „ochránce spekulantů a boháčů“, kteří raději nechají rolníky hladovět. Pod obrovským tlakem veřejnosti i komunisty ovládaných odborů nakonec demokraté museli ustoupit a zákon schválit. Ztratili však politickou iniciativu a byli v očích veřejnosti morálně oslabeni. 3. Zlomení odporu venkova a příprava na kolektivizaci Do roku 1947 byl československý venkov a rolnictvo silnou baštou protikomunistických sil (především lidovců). Sucho a následná nouze však venkov totálně ekonomicky paralyzovaly. Závislost na státu: Rolníci byli nuceni žádat o státní podpory, úlevy na daních a příděly krmiv. Distribuce této pomoci byla plně v rukou komunisty ovládaného ministerstva zemědělství (vedeného Júliusem Ďurišem). Rozdělení venkova: Komunisté přidělovali pomoc selektivně. Malí a střední rolníci byli protežováni, zatímco větší sedláci („kulaci“) byli obviňováni ze zatajování zásob a sabotáží. Sucho tak úspěšně rozeštvalo venkovskou komunitu, což o dva roky později radikálně usnadnilo start násilné kolektivizace a zakládání JZD. Kdyby v roce 1947 panovalo normální počasí, demokratické strany by měly mnohem silnější pozici pro parlamentní volby plánované na jaro 1948. Sucho však vytvořilo atmosféru strachu, sociální nejistoty a ekonomického kolapsu. Komunisté dokázali vinu za tyto potíže úspěšně svalit na kapitalisty a demokratické politiky, což jim v únoru 1948 umožnilo převzít moc za tichého souhlasu podstatné části hladové a vystrašené veřejnosti. xitter.cf/Intersucho/status/2114…

Boj o Českou televizi a Český rozhlas se nevede jen ve Sněmovně. Vede se na sítích. ​Konzervativní noviny zveřejnily příspěvek k demonstracím: seznam sedmnácti evropských zemí, kde veřejnoprávní média platí státní či regionální rozpočet. Od Belgie a Dánska přes Francii po Norsko. Pod tím připojily logo České televize. ​Údaje sedí. V seznamu není vymyšlené slovo. Přesto manipuluje. ​Funguje to jako starý vtip: „Kouše váš pes?“ „Ne.“ Chňap. „Tohle není můj pes.“ ​Ten člověk nelhal. Mluvil pravdu o zvířeti, které spalo doma na gauči. Vy stojíte s prokousnutou nohou. Jazykovědec Paul Grice popsal, že lidská komunikace stojí na předpokladu spolupráce: automaticky počítáme s tím, že nám druhý dává všechny podstatné informace. V psychologii vyjednávání se tomu říká paltering – klamání pravdivými výroky. Místo lži vezmete skutečný fakt, vyříznete podstatnou okolnost a úsudek necháte na čtenáři. ​Autoři nenapsali, že demonstranti nemají rozum. Jen položili na stůl seznam západních zemí. Zbytek si člověk domyslí sám: dělají to na Západě, není co řešit. V psychologii tomu říkají IKEA efekt. Vlastní úsudek hájíte tvrději než cizí názor, protože přiznat omyl znamená přiznat vlastní naivitu. ​Trik míří do nepřesných hesel z náměstí. Lidé nebrání poplatky z lásky ke složenkám. Poplatek představuje přímou mechanickou pojistku: odděluje plátce od moci, která chce mluvit do vysílání. Skutečné zestátnění dnes nevypadá tak, že ministr ráno diktuje zprávy. Funguje tišeji. Když televizi platí vláda bez pevných garancí, ředitel sám zarazí nepříjemnou reportáž, aby příští rok nepřišel o peníze. Jmenuje se to autocenzura. ​Někdo namítne: i v novém zákoně je částka daná a změnit ji vyžaduje hlasování stejně jako u poplatků. Rozdíl spočívá v politické ceně. ​U poplatků musí politik předložit samostatný zákon, projít třemi čteními, čelit obstrukcím ve Sněmovně a demonstracím v ulicích. Jakmile peníze přejdou pod státní rozpočet, náklad klesá k nule. Vláda při podzimním lepení schodku škrtne televizi peníze bez zvláštního zákona. Nebo nechá působit inflaci bez dorovnání. Šéf televize pak chodí za premiérem s prosíkem. ​Seznam sedmnácti zemí se podobá výčtu sedmnácti lidí, kteří vyskočili z letadla. Jen se zamlčelo, kdo z nich měl padák. Financování z rozpočtu totiž funguje pouze se specifickými institucionálními pojistkami. ​V Norsku platí televizi ze zvláštního daňového odvodu vázaného na daň z příjmu, na který vláda při běžném sestavování rozpočtu nesáhne. V Dánsku fungují víceleté smlouvy o veřejné službě (Medieaftale) s pevnou valorizací, které přesahují volební období a brání vládním škrtům za nepohodlné vysílání. Peníze tam plynou jako z automatu za pancířem. Na stejném seznamu však leží Maďarsko nebo Slovensko, kde zrušení poplatků posloužilo k přímému politickému podřízení médií. Srovnávat Dánsko se Slovenskem jen podle kolonky v bance znamená tajit padák. ​Když někdo tento seznam vytáhne, vynechte hádky o Belgii. Zeptejte se: 1. ​Která z těch západních zemí převedla média pod rozpočet bez víceletých smluvních záruk a rovnou jim sebrala stamiliony až miliardy na provoz? 2. ​Proč předkladatelé opsali ze Skandinávie zrušení poplatků, ale vynechali institucionální pojistky chránící peníze před politiky? 3. ​Pokud jde o běžnou evropskou normu, proč ji vládní většina protlačila sněmovním čtením v sobotu v půl páté ráno? Text jsem částečně převzal z FB Norberta Trdnouta, zestručnil jsem jej a doplnil o podstatné detaily

Mám 2 dny Macbook pro m2 s 32 GB RAM, který on device AI model byste mi doporučili, který půjde spustit a bude realne použitelný a chápat češtinu. Už něco existuje, je tu nekdo, kdo to k něčemu používá? Nejvetsi model co se mi tam podařilo dostat by nejaky upravený qwen 3.8 s 27 biliony parametrů, ale ten generuje 4 řádky textu za 20 minut (bez přehánění).

Hele jestli se lidem v celém Česku nelíbí co se děje v PS, není dobrý nápad z toho dělat zas jen nějakou pražskou akci a řešit to zas jen žvaněním na náměstí. Co takhle kdyby všichni velmi aktivně apelovali na své zástupce v každé z 6000+ obcí a na krajích, aby zrušili či neuzavírali spojenectví s vládními stranami. Aby proste nikde nebyli v žádném městě ani žádné vesnici u moci. Oslavte své nově zvolené zastupitele všude tam, kde jejich zapojení hrozí. Stejně jako se nejedná s komunisty, nesmí se jednat s ani nikým jiným kdo podporuje omezovani svobody slova. Tohle by mely vyhlásit @milionchvilek a všechny demokratické parlamentní strany by to měly nařídit befelem všem svým místním buňkám. Žádám o to tímto svou @PiratskaStrana / @ZdenekHrib, vy co jste v jiných stranách kontaktujte své představitele a vy ostatní co souhlasíte můžete mou výzvu sdílet.

Přepočítáno podle aktuálního českého energetického mixu. EV sám o sobě není zásadní pokrok, pokud nedojde k transformaci energetické soustavy směrem k obnovitelným zdrojům.

Výborné video, které ukazuje, kam se Starlink ubírá a čeho se operátoři bojí tak, že se teď spojují do satelitní aliance. Jinak tam chybí ještě jeden střípek - samy přijímací stanice Starlink se stávají základnovými stanicemi a nepochybuji, že do nich Elon dá i ten lowband, což by mu mohlo pomoci zadarmo vybudovat nejhustší pozemní telekomunikační síť. Je ovšem otázkou, jestli na to sežene vhodné frekvence i v Evropě potažmo jinde ve světě, teoreticky by ale mohl využít bezplatné ISM pásma. Každopádně se mi líbí, jak jako jeden z mála lidí na světě dokáže přemýšlet out of the box a rozbíjet stávající status quo v mnoha oblastech. Ale s jeho osobností a názory to je zároveň děsivé.

Mimochodem Kanada je členem @esa resp. úzce kooperujícím partnerem už od roku 1978. Tedy počítám, že spojí síly proti Starlinku. Jinak existují nebo se připravují na nejbližší roky IRIS² (300 satelitů do 2030), Eutelsat OneWeb (600 satelitů už teď), SES (GEO a MEO už teď), European Telecom Carrier Alliance (nedávno oznámená aliance 4 telco, ICEYE + Nokia a Govsatcom. Evropa začala v posledních letech chápat, že není dobré spoléhat na Spojené státy a na americké korporace v otázkách unijní infrastruktury a bezpečnosti a myslet si, že se může věnovat jen nevojenským a nekomerčním bohulibým činnostem typu satelitního sledování klimatu...

Němečtí úředníci slaví svou imunitu vůči kyberapokalypse, protože pořád běží na faxech

Čína vyhlásila válku vrabcům. Výsledek: největší hladomor v dějinách. V prosinci 1958 se v zahradě polské ambasády v Pekinu odehrála scéna zachycená na této fotografii, která působila jako absurdní divadlo. Diplomaté odmítli vpustit skupiny lidí, jejichž úkolem bylo zabíjet vrabce. Číňané proto areál obklíčili bubeníky a bubnovali dva dny v kuse. Ptáci, kteří se do zahrady uchýlili jako na poslední místo v hlavním městě, kde ještě zpívali, postupně padali mrtví vyčerpáním. Polští diplomaté je pak odklízeli lopatami. Tak důkladná byla kampaň „Čtyři škůdci“. ### Plán, který na papíře dával smysl Mao Ce-tung v rámci Velkého skoku vpřed (1958) rozhodl, že Čína musí zlikvidovat čtyři „škůdce“: krysy, mouchy, komáry a vrabce. Vrabce proto, že podle úředních výpočtů jeden pták sežere zhruba 4,5 kg obilí ročně. Každý zabitý milion vrabců měl znamenat jídlo pro desítky tisíc lidí. Celá země se mobilizovala. Děti dostávaly praky a odměny za každého ptáka. Lidé ničili hnízda, rozbíjeli vejce a zabíjeli mláďata. Nejúčinnější metodou však bylo nenechat ptáky dosednout. Miliony lidí bily na pánve, gongy a bubny od rána do večera. Vrabci nemohou dlouho létat bez odpočinku – padali mrtví z nebe. Oficiální čísla hovořila o stovkách milionů až zhruba dvou miliardách zabitých vrabců během dvou let. V Pekingu se v dubnu 1958 na tři dny zapojily tři miliony lidí. Výsledek: přes 400 tisíc mrtvých ptáků. ### Vědci, které nikdo nechtěl slyšet Ne všichni s kampaní souhlasili. Biolog Zhu Xi a další vědci upozorňovali, že vrabec sice v zimě bere nějaké zrní, ale v období hnízdění krmí mláďata téměř výhradně hmyzem. Ornitolog Tso-hsin Cheng (Zheng Zuoxin) rozpitvával mrtvé vrabce a počítal obsah jejich žaludků. Důkazy byly jasné: ptáci byli spíše užiteční než škodliví. Mao a stranický aparát je ignorovali. Měli číslo, kolik zrní vrabec sežere. Neměli – nebo nechtěli – číslo, kolik hmyzu zlikviduje. ### Co se stalo potom V roce 1959 dorazili škůdci. Kobylky, obaleči a další hmyz, který vrabci drželi na uzdě, se přemnožil. Úrody rýže a pšenice klesly nejvíce právě v oblastech, kde bylo vrabců nejvíce. Stát přesto vybíral kvóty podle nadsazených výkazů. Vesnicím zbylo málo. Následoval Velký čínský hladomor (1959–1961). Odhady počtu mrtvých se pohybují mezi 15 a 45 miliony (někdy i výše). Jde o největší hladomor v lidské historii. Nedávná studie (NBER, 2025) spočítala, že samotná likvidace vrabců způsobila zhruba 20 % propadu úrody a přímo přispěla ke zhruba dvěma milionům úmrtí a dalším 400 tisícům nenarozených dětí. V roce 1960 Mao kampaň proti vrabcům zastavil a místo nich zařadil na seznam štěnice. Bylo pozdě. Vrabci byli v Číně téměř vyhubeni. Stát pak podle zpráv dovezl zhruba 250 000 vrabců ze Sovětského svazu, aby populaci obnovil. ### Frederick Veliký to zkusil o dvě století dříve Podobnou chybu udělal už pruský král Frederick II. Veliký v 18. století. Vydal edikty, podle kterých museli poddaní dodávat hlavy vrabců. Když ptáci zmizeli, housenky sežraly sady. Král pak musel vrabce dovážet zpět ze sousedních zemí. Příběh byl v knihovnách. Čínští úředníci ho ignorovali. ### Co z toho plyne Kampaň proti vrabcům nebyla hlavní příčinou hladomoru (kolektivizace, špatné počasí a politické chyby hrály větší roli), byla však významným a zbytečným přispěvatelem. Ukázala, co se stane, když se rozhoduje podle jednoho čísla a ignoruje se zbytek ekosystému. Vrabec váží zhruba 25 gramů. Jeho likvidace pomohla zabít miliony lidí. Zvíře, které dělá neviditelnou práci, se na úředním papíře často jeví jen jako náklad. Až do chvíle, kdy ho odeberete.

Celý php svět teď děluje Ondřeji Surému, že backportoval opravu kritických chyb I pro starší verze PHP, které na ni neměly podle původního plánu nárok a které je pro některé nemožné aktualizovat bez obřích nákladů (teda reálně by jim to asi zvládl jakýkoliv claude za pul hodiny, ale nekdo by to musel ověřit a hlavně pak zaplatit).

Update pro PHP here php.net/archive/2026.php#202… Updatujte ASAP, hackeři už teď s AI mají nepochybně své skripty v běhu

Zajímavé. Překlad: Včera jsme informovali, že čtyři největší evropští mobilní operátoři zvažují společnou nabídku v boji proti Starlinku: jde o telefony připojené přímo k satelitům, bez nutnosti pozemních vysílačů. Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat: „Evropa neumí vynášet rakety. Evropa nemá satelity. Evropa nemá peníze. SpaceX nemá konkurenci. Tečka.“ Tuto písničku posloucháme pokaždé, když se v Evropě začne mluvit o technologické soběstačnosti. Mají ale kritici pravdu? „Evropa neumí vynášet rakety.“ Je pravda, že SpaceX startuje nesrovnatelně častěji: v roce 2025 uskutečnila 165 letů rakety Falcon 9. Tento rozdíl je reálný. I Amazon si však pro svou vlastní konkurenci Starlinku zamluvil 24 startů na evropské raketě Ariane 6. Ta už na oběžnou dráhu vynosila stovku jeho satelitů. V září dosáhl oběžné dráhy německý startup @isaraerospace. Ve stejné době už na odpalovací rampě ve Švédsku stojí prototyp první evropské opakovaně použitelné rakety. Evropská vesmírná agentura (@esa) navíc do nové generace raket vložila přes 900 milionů eur. To je více než dvojnásobek částky (přibližně 400 milionů dolarů), kterou dala NASA společnosti SpaceX na vývoj Falconu 9 a kapsle Dragon. Co se stane s americkými nosiči, až budou tyto systémy v plném provozu? „Evropa nestaví satelity.“ Galileo, evropská obdoba GPS, je nejpřesnější satelitní navigační systém na světě. Používá ho přes 4,5 miliardy zařízení. Pravděpodobně i to vaše. Finský startup @iceye_global provozuje největší flotilu radarových satelitů na světě, které vidí skrz mraky i v noci. Společnost @Thales_Alenia_S v italském Turíně postavila více než polovinu obytného prostoru Mezinárodní vesmírné stanice. Stojí také za současnými satelity americké satelitní telefonní sítě Iridium. Firmy @AirbusSpace, @ThalesAerospace a @LDO_Space fúzují své vesmírné divize do jednoho šampiona s 25 000 zaměstnanci. A vlastní síť Evropské unie IRIS², čítající 348 satelitů, přechází k plnému nasazení pro vládní a obrannou infrastrukturu. Pokud Evropa nemá „nic“, proč v jejích modulech žijí astronauti z NASA a váš telefon podle ní naviguje? „Evropa nemá peníze.“ Evropské domácnosti drží v hotovosti a na bankovních účtech 12 bilionů eur. To je více než hodnota společností Nvidia a Apple – dvou nejhodnotnějších firem světa – dohromady. Dost na to, aby si SpaceX koupily pětkrát. Evropané navíc drží americké akcie a dluhopisy v hodnotě 8 bilionů dolarů. Zatím. Něco se totiž změnilo. Z Evropské unie každý rok odteče 300 miliard eur úspor. Evropě dochází trpělivost: začala budovat jednotný trh úspor a investic, aby evropské peníze pomáhaly růst evropským firmám. Někteří investoři, například dánské penzijní fondy, se již amerických státních dluhopisů začali zbavovat. Co se stane v den, kdy Evropa nabídne reálnou alternativu k americkým finančním trhům? „Evropa v inovativnosti zaostává o celé roky.“ Tři ze čtyř posledních laureátů Nobelovy ceny za fyziku se narodili v Evropě. Všichni tři sice svůj oceňovaný výzkum prováděli na amerických univerzitách, ale nyní se situace obrací. První mikroprocesor na světě – čip, který se stal mozkem každého počítače – navrhl v Intelu Ital Federico Faggin. Laboratoř umělé inteligence DeepMind, patřící Googlu, vznikla v Londýně. Společnost OpenAI spoluzakládali vědci narození v Polsku a na Slovensku. Dnes Washington škrtá finance na výzkum a počet žádostí od vědců působících v USA adresovaných Evropské výzkumné radě se více než zdvojnásobil. Evropská unie zároveň navrhla zdvojnásobit svůj rozpočet. Evropskou byrokracii lze omezit jedním hlasováním. Dokáže si ale Amerika získat zpět důvěru, kterou zničila vyhrožováním, ponižováním a urážením svých spojenců? „Evropa potřebuje Ameriku víc než Amerika Evropu.“ Podívejte se blíž. V dubnu NASA po více než 50 letech poprvé vyslala astronauty na oblet Měsíce. Modul, který jejich kosmickou loď poháněl, navedl k Měsíci a udržoval astronauty při životě, byl evropský – sestavený v německých Brémách. Vesmírný dalekohled Jamese Webba vynosila evropská raketa Ariane 5, a to tak přesně, že by mu palivo mělo vydržet přibližně 20 let místo plánovaných 10. Nejpokročilejší čipy pro AI lze navíc vyrobit pouze na strojích jediné společnosti: ASML v Nizozemsku. Tenhle film už jsme viděli. V roce 1970 vládli obloze američtí výrobci letadel. Evropané spojili síly a vybudovali Airbus. Ten od roku 2019 dodává každý rok více letadel než Boeing. USA právě oslavily 250 let. Univerzita v italské Boloni byla založena v roce 1088, tedy před 938 lety. Evropa už byla odepisována mnohokrát. Ti, kteří se snaží Evropany přesvědčit, že se nepostaví na vlastní nohy, zapomínají, kdo dal světu renesanci, vědeckou revoluci, sociální stát i World Wide Web zrozený v CERNu v Ženevě. Sázet proti Evropě není analýza – je to pýcha a nadutost. A tato arogance tlačí evropské veřejné mínění k jedinému závěru: s Amerikou jsme skončili. Jednoho dne se ti, kteří opakují fráze o „slabé a závislé Evropě“, probudí do Evropy, která funguje na vlastních raketách, satelitech, kapitálu i talentech. Ten den je blíž, než si myslí.